Majetková a finanční struktura podniku. Financování podniku. Optimalizace finanční struktury podniku.

Specifikem dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku je, že se nespotřebovává najednou — jeho hodnota se přenáší do nákladů postupně prostřednictvím odpisů. Odpisy tak plní nejen funkci nákladovou, ale (spolu s nerozděleným ziskem) i funkci interního finančního zdroje, protože podnik je v daném období reálně nevynaložil a zůstávají mu k dispozici.

Oběžný majetek (krátkodobý, provozní)

Slouží k zajištění každodenního provozu podniku, je neustále v pohybu a má rychlý obrat. Patří sem:

• zásoby zboží, materiálu, polotovarů, pomocných látek,
• krátkodobé pohledávky se splatností do jednoho roku,
• krátkodobý finanční majetek se splatností do jednoho roku,
• peněžní prostředky — pokladní hotovost, prostředky na běžných účtech.

Likvidnost vs. likvidita

Tyto dva pojmy je nutné odlišovat — patří ke klíčovým bodům okruhu:

• Likvidnost = vlastnost majetku, schopnost majetku přeměnit se na peníze bez větších ztrát (tj. rychlost, s jakou lze majetek prodat a získat hotovost). Nejlikvidnější jsou peněžní prostředky, nejméně likvidní jsou stroje a nemovitosti.
• Likvidita = vlastnost podniku, schopnost podniku uhradit své splatné závazky; ukazuje, zda má firma dost peněz na včasné zaplacení faktur.

Likvidita je předpokladem finanční rovnováhy. Nelikvidní podnik se dostává do platební neschopnosti (insolvence). Zde však platí protichůdný vztah: vyšší likvidita sice snižuje nebezpečí platební neschopnosti, ale současně snižuje výnosnost (peníze ležící v pokladně nevydělávají). Úkolem managementu je proto usilovat o „optimální likviditu“, optimální strukturu veškerého majetku a zároveň co nejvyšší rentabilitu — to jsou kritéria finančního zdraví podniku.

Faktory ovlivňující majetkovou strukturu

Majetková struktura podniku závisí na:

• oboru podnikání (banka × obchodní × výrobní firma),
• technické náročnosti výroby — podíl stálého hmotného i nehmotného a investičního majetku (know-how, patenty),
• rozvinutosti peněžního a kapitálového trhu — podíl finančního majetku,
• rozsahu podnikových výkonů (celková produkce výrobků a služeb),
• ceně jednotlivých složek majetku,
• ekonomické situaci podniku, případně jeho strategii.

Z toho plyne, že neexistuje jediná „správná“ majetková struktura — kapitálově náročný energetický podnik bude mít obrovský podíl dlouhodobého hmotného majetku, zatímco obchodní firma bude mít převahu zásob a pohledávek.

Finanční struktura podniku (pasiva)

Finanční struktura podniku představuje strukturu podnikového kapitálu, ze kterého je financován jeho majetek. V rozvaze je zobrazena na straně pasiv.

Vymezme dva související pojmy:

• Podnikový kapitál = souhrn všech peněz vložených do celkového majetku podniku vlastníky (vlastní kapitál) a věřiteli (cizí kapitál). Jde o stavovou veličinu zachycenou v rozvaze.
• Finanční zdroje = zdroje pro tvorbu peněžních prostředků a podnikového kapitálu; zdroje obnovy a přírůstku kapitálu vycházející z potřeby obnovy a rozšiřování majetku. Jsou souhrnem peněz, které podnik získá za období prodejem výrobků, služeb, nepeněžního majetku, růstem forem vlastního kapitálu, dluhů, příp. formou dotací. Jde o obratovou, tokovou veličinu — přehled o jejich výši získáme z výkazu cash flow. Finanční zdroje jsou východiskem pro hodnocení finanční situace (stability) podniku.

Vlastní kapitál

Vlastní kapitál vkládají do podniku vlastníci a vytváří se vlastní hospodářskou činností. Patří sem:

• Základní kapitál — peněžní i nepeněžní vklady společníků,
• Ážio (emisní ážio),
• Fondy ze zisku — např. rezervní fond (v a.s. tvořený povinně podle obchodního zákoníku ke krytí ztrát a k překonání nepříznivého průběhu hospodaření), sociální fond, fond zaměstnaneckých akcií (tvořené na základě vlastního rozhodnutí společnosti),
• Výsledek hospodaření běžného období a minulých let (nerozdělený zisk).

Cizí kapitál

Cizí kapitál tvoří závazky, které musí podnik v určité době splatit, často s úrokem. Cizí kapitál je levnější než vlastní, ale zvyšuje finanční riziko. Dělí se na:

• Rezervy — na budoucí výdaje (např. opravy majetku),
• Dlouhodobé závazky — úvěry, dluhopisy, leasing,
• Krátkodobé závazky — faktury (dodavatelé), mzdy, daně, krátkodobé úvěry,
• Bankovní úvěry a výpomoci — dlouhodobé i krátkodobé.

Porovnání vlastního a cizího kapitálu

Klíčové konstatování: úrok je cena za použití cizího kapitálu, dividenda je odměna za investici vlastního kapitálu. Vlastní kapitál je dražší, protože vlastník nese největší riziko (je uspokojen až poslední) a požaduje za to vyšší výnos; věřitel nese menší riziko, proto se spokojí s nižší cenou. (Doplnění obecnou teorií oboru: cizí kapitál je dále zlevňován tzv. daňovým štítem — úroky jsou daňově uznatelným nákladem, takže snižují základ daně. Tento konkrétní mechanismus není v daných výřezech explicitně uveden, materiály argumentují primárně nižším rizikem.)

Překapitalizovaný a podkapitalizovaný podnik

• Překapitalizovaný podnik — vlastní kapitál je vyšší než dlouhodobá aktiva. Podnik je nadměrně „opatrný“, drahým dlouhodobým kapitálem kryje i krátkodobý majetek → snižuje se efektivnost.
• Podkapitalizovaný podnik — dlouhodobý majetek je kryt krátkodobými závazky. Je to riskantní stav ohrožující likviditu, protože krátkodobé zdroje je nutné brzy splatit, zatímco majetek z nich pořízený generuje peníze dlouhodobě.

Ukazatele hodnocení struktury

Financování podniku

Financování je činnost, kterou podnik získává a používá kapitál. V zásadě existují dva základní způsoby financování:

1. vlastním kapitálem,
2. cizími zdroji.

Pro úplnost je vhodné zdroje financování systematicky roztřídit. Vedle dělení podle vlastnictví (vlastní × cizí) se v podnikových financích používají i další třídicí hlediska:

Členění zdrojů financování

• Podle doby splatnosti: dlouhodobý kapitál (vlastní kapitál + dlouhodobé cizí zdroje) a krátkodobý kapitál (krátkodobé závazky a úvěry).
• Podle původu (vzniku):
  • interní zdroje (samofinancování) — vytvořené vlastní činností podniku: nerozdělený zisk, odpisy (které se prodejem výrobků vracejí do podniku v tržbách), rezervy;
  • externí zdroje — přicházejí zvenčí: vklady a emise akcií (vlastní externí), bankovní úvěry, emise dluhopisů, leasing, dotace, obchodní úvěr od dodavatelů (cizí externí).

(Toto detailní třídění interní/externí a podle doby splatnosti je standardní teorie oboru, kterou výřezy zmiňují jen částečně — odpisy a nerozdělený zisk jako finanční zdroj jsou v materiálech doloženy.)

Důležité je, že oba druhy kapitálu firmu něco stojí:

• vlastní kapitál — musí vyplácet dividendy, resp. podíly na zisku,
• cizí zdroje — musí platit úroky (úvěry) nebo vyplácet kupony (dluhopisy).

Právě skutečnost, že každý kapitál má svou cenu, je výchozím bodem pro optimalizaci finanční struktury.

Optimalizace finanční struktury podniku

Cíl optimalizace

Podnik přirozeně usiluje o co nejnižší průměrné náklady na kapitál → hledá takový poměr mezi vlastním kapitálem (VK) a cizím kapitálem (CZ), kdy budou průměrné náklady na kapitál nejnižší. Protože:

• financování prostřednictvím VK je nejdražší → je vhodné financovat i prostřednictvím CZ, které jsou levnější,
• cizí zdroje jsou levnější, neboť s nimi souvisí menší riziko (pro poskytovatele).

Definice: Optimální finanční struktura je taková, při které jsou průměrné náklady na kapitál podniku minimální, a tudíž tržní hodnota firmy bude maximální.

Cílem optimalizace finanční struktury je tedy zabezpečovat vhodnou strukturu zdrojů z hlediska likvidity, rizika a nákladů a udržovat správný vztah mezi podnikovým majetkem (aktivy) a podnikovým kapitálem (pasivy).

Náklady kapitálu a WACC

Průměrné náklady na kapitál se v praxi vyjadřují ukazatelem WACC (Weighted Average Cost of Capital — průměrné vážené náklady na kapitál). Materiály jej zmiňují jako diskontní míru u investičního rozhodování („jako diskontní míru je nutné použít vždy WACC daného podnikatelského subjektu“) a jako téma cvičení.

(Konkrétní vzorec WACC v daných výřezech není uveden; doplňuji standardní podobu oboru, bez vymýšlení čísel:)

WACC = (E / C) · r_e  +  (D / C) · r_d · (1 − t)

E = vlastní kapitál, D = úročený cizí kapitál, C = E + D
r_e = náklady vlastního kapitálu, r_d = náklady cizího kapitálu
t   = sazba daně z příjmu

Logika optimalizace: zpočátku přidávání levnějšího cizího kapitálu snižuje WACC. Od určité míry zadlužení však roste finanční riziko, věřitelé i vlastníci požadují vyšší výnos a WACC začne opět růst. Hledaným optimem je bod, kde je WACC nejnižší — tehdy je tržní hodnota firmy nejvyšší. To potvrzuje i poznatek z finanční analýzy: zadluženost nemusí být negativní, ale pokud je podnik zadlužen příliš, dojde k opětovnému nárůstu průměrných nákladů na kapitál a zadluženost je třeba snížit.

Pákový efekt (finanční páka)

S optimalizací souvisí efekt finanční páky: pokud je rentabilita celkového majetku (ROA) vyšší než úroková míra cizího kapitálu, zvyšuje zapojení dluhu rentabilitu vlastního kapitálu (ROE). Materiály to vyjadřují konstatováním, že „ROA je mezní úrokovou sazbou, při které je úvěr pro podnik ještě výhodný“ a že má platit ROE > ROA. Pokud naopak úroky převýší výnosnost majetku, působí páka negativně. (Mechanika páky je zde shrnuta obecnou teorií; výřezy uvádějí mezní úrokovou sazbu a vztah ROE > ROA.)

Faktory ovlivňující volbu optimální struktury

Volba optimální finanční struktury souvisí s:

• strukturou majetku podniku (jaký podíl tvoří dlouhodobá vs. oběžná aktiva),
• náklady na kapitál a jeho jednotlivé druhy,
• podílem vlastního a cizího kapitálu,
• délkou splatnosti používaného kapitálu,
• finančním rizikem používaného kapitálu,
• udržením kontroly nad činností podniku (vyšší zadlužení nerozmělňuje vlastnictví, naopak emise akcií ano).

Bilanční (zlatá) pravidla

Praktickými vodítky pro sladění majetkové a finanční struktury jsou tzv. bilanční / zlatá pravidla financování:

Doporučení – shrnutí pro praxi

Z přednášky vyplývají tato konkrétní doporučení pro nastavení struktury:

• Najít poměr VK a CZ, při němž jsou celkové náklady na pořízení kapitálu nejnižší a v důsledku toho tržní hodnota firmy nejvyšší.
• Krátkodobá (oběžná) aktiva financovat krátkodobým kapitálem.
• Dlouhodobá aktiva financovat dlouhodobým kapitálem (vlastním nebo cizím).
• Dlouhodobým kapitálem krýt i část oběžných aktiv, která je v podniku trvale přítomna (tzv. čistý pracovní kapitál).
• Dlouhodobá aktiva typická pro hlavní činnost podniku financovat vlastním kapitálem, zbytek dlouhodobých aktiv cizími zdroji (v případě problémů je lze odprodat a přitom dále pokračovat v činnosti).
• Pozor na extrémy:
  • Vyšší podíl dlouhodobého kapitálu, než odpovídá dlouhodobým aktivům (překapitalizace), snižuje celkovou efektivnost — dlouhodobý kapitál je dražší.
  • Nižší podíl dlouhodobého kapitálu, tj. krytí dlouhodobého majetku krátkodobým kapitálem (podkapitalizace), je značně riskantní — může vyvolat platební potíže podniku.
• Oběžný majetek by měl být podstatně vyšší než krátkodobý cizí kapitál → tím se zajistí chod podniku i v případě problémů (kladný čistý pracovní kapitál).

Shrnutí

• Majetková struktura (aktiva) = co podnik vlastní; dělí se na dlouhodobý (DHM, DNM, DFM) a oběžný majetek (zásoby, pohledávky, krátkodobý finanční majetek, peníze). Klíčové je rozlišení likvidnosti (vlastnost majetku) a likvidity (vlastnost podniku) a hledání optimální likvidity vs. rentability.
• Finanční struktura (pasiva) = z čeho je majetek financován; vlastní kapitál (základní kapitál, fondy ze zisku, VH, ážio) je dražší a méně rizikový pro podnik, cizí kapitál (rezervy, dlouhodobé a krátkodobé závazky, úvěry) je levnější, ale zvyšuje finanční riziko.
• Financování probíhá vlastním nebo cizím kapitálem; zdroje lze třídit i podle doby splatnosti a podle původu (interní samofinancování ze zisku a odpisů × externí zdroje).
• Optimalizace finanční struktury = nalezení takového poměru VK a CZ, při němž jsou průměrné náklady na kapitál (WACC) minimální a tržní hodnota firmy maximální, při respektování likvidity, rizika a nákladů. Praktickým vodítkem jsou bilanční (zlatá) pravidla a zásada, že dlouhodobý majetek se kryje dlouhodobým kapitálem a krátkodobý majetek krátkodobým, s rezervou v podobě kladného čistého pracovního kapitálu.